Než začneme pátrat
Při svém pátrání v archivech jsem byl omezen především rokem 1672, kdy dolnolutyňská farnost zavedla matriky. Jakékoliv informace o obyčejných lidech žijících před tímto datem jsou dnes již nedosažitelné. První pokyn k vedení matrik dal Tridentský koncil roku 1563. Ale protože ani v 16. století úředníci nikam nespěchali, olomoucká synagoga nařídila vedení matrik na našem území až od roku 1591 (pražská dokonce až roku 1605). Ale ani tady ještě nikdo nikam nespěchal a farnost v Dolní (tehdy Německé) Lutyni zavedla matriky až v roce 1672. A nebyla zdaleka poslední. Do matrik zapisovali buď přímo faráři, častěji ale jejich pomocníci. Úroveň těchto zápisů nejlépe dokládá nařízení českého gubernia z roku 1772 o povinnosti provádět zápisy do matrik čitelně. Nejprve šlo o jednu knihu, rozdělenou na tři části :rodné, oddací a úmrtí. Od roku 1728 už vedli tři samostatné knihy. Matriky byly psány nejdříve latinsky, později německy kurentem, mezitím občas česky švabachem, ale spíše výjimečně. Do roku 1900 zavedla dolnolutyňská farnost celkem 10 rodných, 6 oddacích a 7 úmrtních matrik. Veškeré existující matriky cca do roku 1900 jsou dnes dostupné v Zemském archivu v Opavě. Některé pouze na mikrofilmu, většinu matriky vám ale opravdu fyzicky zapůjčí v badatelně. Mladší matriky jsou na OÚ v Dolní Lutyni a není možné do nich nahlížet, vzhledem k zákonu o ochraně osobních údajů. Také gruntovní knihy (předchůdci pozemkových a katastrálních knih) jsou k zapůjčení v ZA Opava. Jinak většina běžných archiválií farnosti je dostupná v okresním archivu Karviná.
Takže když už víte, kde máte pátrat, je ještě dobré si ujasnit pár souvislostí, které mají na pátrání zásadní vliv. Především tedy je třeba brát ohled na to, že teprve roku 1770 bylo zakázáno používat příjmení tzv. "po chalupě", a až roku 1780 byla uzákoněna dědičnost příjmení. Popisná čísla se užívala od roku 1771 a už roku 1805 byla plošně změněna.
Ještě dvě související zajímavosti: povinná školní docházka pro děti ve věku 6-12 let byla zavedena roku 1774 a i tehdy nebyla plně respektována, takže negramotnost byla na vesnicích velmi vysoká; roku 1918 bylo zákonem zrušeno užívání šlechtických titulů.
Než se ještě dostaneme k tomu podstatnému, tedy k Seberům z dolnolutyňské farnosti, alespoň se zmíním o typech rodokmenů, které jsou dnes běžně vytvářeny. Je to zaprvé tzv. vývod z předků, kdy jsou doloženi rodiče určené osoby, následně rodiče obou rodičů, rodiče prarodičů atd. Problém tohoto rodokmenu je obvykle ve značném plošném záběru při pátrání, v obrovském nárůstu osob v jednotlivých generací a ve skutečnosti, že zde není brán zřetel na sourozence jednotlivých předků.
Obvyklejší variantou je tzv. rozrod, který vychází z nejstaršího známého předka a zahrnuje všechny potomky mužů pocházejících z manželství zakladatele rodu (pokrevenství po meči). Nejsou zde brány v úvahu děti provdaných dcer. Zkrácenou formou rozrodu je tzv. pravý rodokmen, který zahrnuje pouze děti přímých předků.
Já jsem pro svou práci zvolil rozrod.
Náhledy fotografií ze složky Ukázky archiválií